Domy nejsou stěny a jedny dveře,
domy jsou dveře na klíč a matné stěny
a také okna, ale jenom okna,
protože kdyby domy byly ze skla, skončili bychom v koutě,
žadonili u stěn drceni závratí domu
čelícího nesmírnosti hvězd.
K nebi a obzoru se obracíme,
ale musíme zavřít okno a květiny dát do vázy.
A pozorovat je, určité, naše,
aniž by nám jejich svět vrátil otázku.
Martina Uková
Es mostren els missatges amb l'etiqueta de comentaris 00 Martina Uková. Mostrar tots els missatges
Es mostren els missatges amb l'etiqueta de comentaris 00 Martina Uková. Mostrar tots els missatges
dimarts, 20 de març del 2012
M'aparto un fil... [versió en txec]
Stírám si z tváře vlákno pavučiny.
Mnohokrát jsem je setřela, jako bych
nebyla mrtvý pavouk.
Tolikrát zemřít v průběhu času a ani si toho nevšimnou.
Kolik hvězd vypouštíme k nebi,
a ty, dosud žhavé, na nás znovu padají.
Je jich tolik, že se pro ně neshýbáme,
a uniká nám, že v životě vypouštíme k nebi hvězdy,
které nám tvoří zem pod nohama.
A mezi sloupy proudí vzduch.
Neříkáme zklamání, nýbrž samota.
Martina Uková
Mnohokrát jsem je setřela, jako bych
nebyla mrtvý pavouk.
Tolikrát zemřít v průběhu času a ani si toho nevšimnou.
Kolik hvězd vypouštíme k nebi,
a ty, dosud žhavé, na nás znovu padají.
Je jich tolik, že se pro ně neshýbáme,
a uniká nám, že v životě vypouštíme k nebi hvězdy,
které nám tvoří zem pod nohama.
A mezi sloupy proudí vzduch.
Neříkáme zklamání, nýbrž samota.
Martina Uková
Subscriure's a:
Missatges (Atom)