Návrat
Nechávám klidně ospalost,
aby mě znovu vedla domů;
možná sleduješ televizi
nebo si čteš nějaký román,
–třeba první díl Milénia.
Uprostřed jízdy zastavuji
a pátrám v kapsách po klíčích
–jsme stále ještě naivní–
jež naše štěstí odemknou.
Bráním se ponurému srázu
u rozvibrovaného můstku,
ohbím a stružkám na silnici
procházející přes údolí,
kapkám na čelním skle; Bill Evans,
–maják stanice France Musique–
mě svým klavírem doprovází.
Uléhám k tobě na lůžko,
líbám tě, probodávám ticho,
vinu se k tobě –a ty dřímáš
bez hnutí, s knihou dokořán–,
když poslední modř troskotá.
Smutek mě vede ke spánku
Paveseho hořkými verši:
Scenderemo nel gorgo muti;
zháším lampu na nočním stolku,
vjíždím na parkoviště snění.
Zas končí jeden z řady dnů.
Jan Feistner
Cap comentari:
Publica un comentari a l'entrada